Undertale - Putování podzemím s kamarádskou kytičkou

Obrovský boom indie her v posledních letech stále nebere konce a není se čemu divit. Vývojářské nástroje jsou dostupné doslova každému, mobilní platformy nabízejí obrovský odbyt, ale vybrat něco zajímavého je v této záplavě čím dál těžší. To platí i pro samotné vývojáře. A nutno dodat, že sázka na první dojem se zde opravdu nevyplácí. Tak třeba…

Stokrát jsme viděli, ale…

…tak třeba Undertale, kterému dnešní recenzi budeme věnovat s notným odstupem od data vydání (15.9.2015). Euforie je pryč, stejně jako bezbřehé hltání nového ethanolu, tedy vlastně ethalonu současné herní indie scény. V rukou Tobyho Foxe se totiž zrodil všestranně zajímavý titul, jehož odkaz bude ještě pěknou dobu ležet v pamětech hráčů a herních novinářů. Všestranná dokonalost se samozřejmě nekoná, ale zatím nepředbíhejme.

Spouštím tedy tolik oceňovaný Undertale s trochu smíšenými pocity. Jedni jej zatracují, jiné jej milují. Nejsem ani tak věrný fanoušek indie scény, ale hry rozhodně neposuzuji podle prvních dojmů a rád objevuji nové herní mechanismy. Každá uplynulá minuta Undertale, které se mimochodem na první dobrou dá odehrát za 7 hodin, čím dál více odkrývá taje vlastně hrozně známých herních prvků.

Klasické JRPG (pozn. red.: japanese role-playing game) v prosté grafice doplněné o jednoduchý soundtrack. Jenže to jsou přesně ty první dojmy, na které se zde opravdu nevyplácí příliš dbát. Již první setkání s hezkou kytičkou diametrálně mění hráčův pohled na svět.

Zabij, nebo budeš zabit

Naštěstí včas přichází dobromyslná Toriel, která se stává vaším novým mentorem pomáhající vaší postavě přežít nástrahy podsvětí, do něhož hlavní hrdina upadl. Ale vždy máte na výběr, vždy můžete zůstat doma. Neomezený přísun skořicovokara­melového koláče, krásné prostředí, krásnou hudbu… Co je ale za těmi dvěrmi, přes které mě hodná Toriel nechce pustit? Musím jí porazit! Ale jak, když nemám žádné zkušenosti a ona je tak silná?

A zde přesně vystrkuje své růžky tolik opěvovaný přístup Undertale. Můžete jí prachsprostě zabít, nebo zvolit diplomatičtější přístup, který ovšem vyžaduje větší zručnost a trpělivost. Ano, trpělivost – prvek, kterému se prostě nevyhnete. Více násilí, méně práce, tak jak tomu je ve skutečnosti. Ale prosté násilí nic neřeší, což se Toby Fox snaží ukázat i zde. Pravdou je, že v tomto momentě teprve začínají úvodní titulky, a tedy i konec spoilerů, kterým je mnohdy složité se u Undertale vyhnout.

Každý souboj se skládá z originálních miniher, jež jsou pro různé příšery a bossy odlišné. Jednou přeskakujete kosti, jindy se vyhýbáte hadům. Jediným cílem je zachovat vaše srdíčko, jedinou hodnotou věc v podsvětí, na živu. V omezeném prostoru tak podstupujete různé zkoušky, které baví a zároveň předkládají rozumě překonatelnou výzvu. A když přistoupíte na diplomacii, musíte svůj postup přizpůsobit protivníkovi. Jednou nepřítele uflirtujete tak, že se upeče v brnění, jindy protivníka hladíte tak, že mu vyroste krk do závratných výšin. Dobré je dodat, že i tvrdohlavost má leckdy své místo, rozhodnete-li se zvolit cestu míru.

Jasná předvídatelnost…

Undertale nabízí napříč celou herní dobou obrovskou škálu zajímavých puzzlů a příběhových zvratů. Samotný příběh je cokoli, jen ne zcela předvídatelný. Každá postava je svá a potvrzuje to, co celý Undertale. Nedávejte na první dojem. Potkáte bláznivého Papyruse, lenivého Sanse (ach ta MEGALOVANIA…) či všemi váženou hrdinku Undyne. Ale co znamená lidská duše v podsvětí?!

To, co si hráč přeje. Za všechny činy se pyká a to je i pravidlem Undertale. Zabíjejte, buďte hodní, nebo neřešte vůbec nic. Všechno se promítne v budoucím postupu a ze široka otevírá bránu znovuhratelnosti, která základních 7 hodin Undertale natahuje na desítky hodin.

Zahrada plná květin už nikdy nebude taková

Kytičky jsou krásná, ale občas tak trochu zrádná věc, která vám ukáže… Ale čert to vem. Undertale si i s odstupem drží své kvality i přes prvotní skepsi otce celé hry Tobiho Foxe, který na celé hře pracoval téměř sám celé tři roky s lehkou dopomocí několika lidí. Guláš si rád dám a v takové kombinaci, kterou nabízí Undertale si budu slastně chrochtat ještě pěkně dlouhou dobu. Hratelnost, atmosféra, příběh a soundtrack. To celé zamíchejte a máte něco, co se opravdu nevyplatí vynechat. Bravurní guláš vyvážený po všech stránkách. Chcete být naivní? Buďte! Chcete být zabijáci? Buďte! Oni ty mlýny přeci jen melou, což nevede k jinému závěru než, že Undertale plnou náručí mohu doporučit. Tedy pokud jste to ještě nehráli. Mimochodem, nemáte chuť na skořicovokaramelový koláč? NGAHHH!!

PS: A až se mi v zahradě nějaká květina (snad se nebude jmenovat Flowey) zeptá, jak si představuji podsvětí, odpověď bude jasná! „Chci potkat Papyruse!“

Hodnocení redakce:  90 %