Armikrog - Parodie na adventuru

Představte si následující scénu: Jste mladý, nerozumný a po pohlavním styku prahnoucí hoch, který je platonicky zamilován do své stejně staré spolužačky. Jednoho krásného večera se vám jí podaří, protože se slovy to moc neumíte, lehce opít a odvedete si ji domů. Je to scéna, kterou jste si snad tisíckrát, neřkuli milionkrát přehrávali ve svých mokrých snech. Jde se na věc – vaše milovaná si odkládá poslední zbytky spodního prádla a…vy nevěřícně zíráte, protože celá záda má posetá bradavicemi a rudými fleky na místech, kde kdysi bývala kůže. Touha po milování je rázem ta tam.

Podobně jsme si připadali i my, když jsme poprvé vstoupili do světa nové adventury Armikrog. Byli jsme na ní natěšení a očekávali jsme, že nás dokáže příjemně pobavit a šokovat, jako se to podařilo v roce 1996 jejímu duchovnímu předchůdci, Neverhoodu. Ani na malý okamžik jsme si nebyli ochotní připustit alternativu, že by se Armikrog nevyvedl a byl třeba byť jen lehce nadprůměrným titulem. První náznaky toho, že něco není v pořádku, se začaly objevovat začátkem září, když vývojáři dvakrát v krátkém časovém intervalu posunuli datum vydání finální verze hry o celý měsíc. Ani to však bohužel nestačilo k tomu, aby odvrátili katastrofu, která se na jejich hlavy řítila jako lavina.

Armikrog přitom z počátku na nikterak velký průšvih nevypadá. Úvodní stylové intro je doslova prošpikováno kreativními nápady a alespoň lehce pobavený úšklebek dokáže vyvolat na tváři snad každého hráče. Tvůrci dokázali vytěžit fakt, že je celá hra vytvořena z plastelíny skutečně na sto deset procent a prvních pár minut jsme se blaženě plácali do stehen a přeskakujícím hlasem hýkali: „Neverhood je zpět!“

Tempo slibného rozjezdu se však Armikrogu nepodaří udržet na dlouho. Jakmile se totiž chopíte ovládání, tak hra v plné rychlosti narazí to betonové zdi a rozbije se na malinkaté kousíčky. A to doslova. Docela by nás v redakci zajímalo, jestli jsou sami tvůrci s výslednou podobou hry spokojeni nebo jestli si jí vůbec zkoušeli alespoň zahrát. Už dlouho jsme tu totiž neměli hru adventurního žánru, která by se k hráči chovala tak nespravedlivě a drze.

Zmatek na zmatek

Skutečnost, že právě recenzovaný titul nedisponuje vlastním grafickým kurzorem a celou dobu se tudíž musíte koukat na defaultní systémovou šipku, jako při hraní libovolné flashové hidden object hry, necháme bez komentáře a vrhneme se na popis skutečných minel.

Tak předně – hotspoty jsou navrženy neskutečně diletansky a dovedeme si představit, že celou řadu prchlivějších hráčů od hraní spolehlivě odradí. Chcete příklad? Valná část hry se odehrává v pevnosti, která je rozdělena do několika pater. Mezi nimi přejíždíte pomocí zvláštního organického „výtahu“. Když do něj nastoupíte, tak máte dvě možnosti – přejet do jiného patra, nebo vystoupit. Myslíte si, že pro první možnost stačí kliknout v předpokládaném směru jízdy? Houby s octem! Hra tento úkon v pěti ze sedmi případů vyhodnotí tak, že chcete zůstat v aktuální lokaci, takže hlavní hrdina trhavou animací vystoupí a vám nezbude nic jiného, než celý desetisekundový proces opakovat od začátku. Schválně můžete hádat, kdy to začne být otravné. Stejně tak přecházení mezi jednotlivými místnostmi představuje nečekaný problém, protože je prapodivně nesourodé. Někdy stačí kliknout na dveře, jindy je potřeba kliknout do temnoty zcela mimo herní obrazovku, což má za následek mimo jiné to, že hru je v některých místech nemožné hrát při zobrazení v okně.

Absenci kurzoru, který by hráče nějakým způsobem upozornil na možnost vykonání akce, jsme již zmiňovali, ještě se k ní však vrátíme. Armikrog nabízí dvě hratelné postavy. Pomineme skutečnost, že možnost volného přepínání mezi nimi není hráči nijak sdělena a že na ní tudíž přijde nejspíše až zběsilým klikáním všude po obrazovce. Jednou z postav je pes. A co jsou psi, milé děti? Ano, správně, Toníku, Psi jsou barvoslepí, kterýžto fakt je do hry zakomponován jako zajímavý grafický prvek, jenž však budete po pár minutách nenávidět.

Nějak to uděláme…

Jisté nedomrlosti, známky improvizace a další nápovědy lehce nasvědčující tomu, že Armikrogu v době vydání chyběly ještě nějaké ty dlouhé měsíce k plnému dokončení, budete nalézat v podstatě celou hrací dobu (která naštěstí není moc dlouhá). Právě při hraní za psa Beak-Beaka jsou však natolik do očí bijící, že je těžké určit, zda je tvůrci mysleli vážně, nebo je do hry zakomponovali jako originální gag. Jeden příklad za všechny – hnedle na třetí obrazovce s Beak-Beakem vlezete do malé nory, ve které je potřeba najít důležitý předmět. Ten však není nikde na obrazovce ani náznakem nakreslen a jediné, co hráče na to, že je něco v nepořádku, upozorní, je malé kolečko jasně říkající „sem klikni“. Zde se opět bohužel dostávají ke slovu zmrvené hot spoty, takže namísto jednoho pohodlného kliknutí se budete interakci snažit vykonat půldruhé minuty, protože je zapotřebí na označené místo kliknout na pixel přesně. Když si k tomu připočtete onu skutečnost, že na obrazovce na první pohled skutečně není nic, co by se dalo sebrat, tak je vysoce pravděpodobné, že toto místo prostě opustíte s tím, že je zapotřebí udělat něco jiného, což pochopitelně povede k nepříjemnému záseku.

Armikrog je smutný příklad hry, která se snaží navázat na dvacet let starý hit, ale selhává po všech stránkách. Napadá nás srovnání s filmem Dědictví aneb Kurva se neříká, protože při jeho sledování jsme měli stejné pocity smutku mísené s pocity trapnosti, jako při hraní Armikrogu. Hodnocení, která najdete o pár řádků níže, může vypadat zbytečně drsně, ale je třeba, abyste si uvědomili jednu věc – Armikrog není dobrá adventura, není to ani dobrá hra a už vůbec to není uspokojivý nástupce kultovního Neverhoodu. Navíc stav, v jakém byl v den vydání uvolněn na Steamu ke stažení, byl natolik pochroumaný, že celá řada hráčů neodolala a s chutí využila nové funkce Refund pro jeho vrácení. První patch jej alespoň lehce stabilizoval, ale ani tak není vůbec o co stát. Pokud vás však svět Armikroga z nějakého důvodu přeci jen láká, počkejte si, až bude dostupný za výprodejovou cenu. Nebude to dlouho trvat. Za plnou cenu jej však v žádném případě nekupujte, doopravdy není o co stát.

Hodnocení redakce:  30 %