Zaklínač 2: Vrahové králů

Geralt se po čtyřech letech probírá ze zimního spánku, ale místo příjemného jara na něj čekají temné události. Hra začíná velmi zhurta. Pojďme si teda říci něco vice o novém Zaklínači.

Příběh druhého dílu navazuje na ten první a Geralta v něm nalezneme, kterak se účastní dobývání hradu La Valleta po boku krále Foltesta, kterému dělá pomocníka a ochránce poté, co mu zachránil život na konci prvního dílu. I přes Geraltovu ochranu je král zabit a právě náš zaklínač se stává hlavním podezřelým a je uvržen do vězení, kde čeká na soud a trest. Naštěstí se ale najde dobrá duše, která věří v Geraltovu nevinu, pomůže mu utéct z vězení a umožní mu, aby našel pravého viníka a odkryl politické intriky, které pronikají celou zemí. Výhodou pro vžití do příběhu je samozřejmě aktivní hraní prvního dílu, ale není to zcela nutné, protože Geralt se stále rozpomíná na události, které se staly předtím, než byl oživen, což znamená, že uvede zhruba do děje také vás. Podstatnou výhodou ale je, pokud máte uchovány savy, protože druhý díl je umí přijmout a vy si tak kromě své předchozí postavy můžete přinést také nějaké získané předměty. Příběh hry je rozdělen na úvodní prolog, dále tři hlavní kapitoly a uzavřen epilogem, který samozřejmě nechává otevřená dvířka pro další díl.

Postup hrou je zajišťován hlavní dějovou linkou, která na sebe navazuje různé zajímavé úkoly a také vás nutí si tu a tam vybrat, kterým směrem se budete ubírat. Již první Zaklínač byl velmi chválen pro svou variabilitu při různých volbách a druhý díl na tom není vůbec hůře. Skrze hru vás čeká celá řada rozhodnutí. Postavy, které svět obývají, jsou velmi pěkně propracovány a chovají se tak, jak bychom od nich čekali. Ve dne je tedy najdete na jiných místech, než v noci, plní své každodenní úkoly a hlavně řada z nich vám je ochotna prozradit zajímavé informace. Ač herních lokací není až tolik, vždy jsou situovány do historického pozadí, do kterého je hra zasazena, postavy se chovají dobově a vše odpovídá středověku spojenému s trochu té magie.

Na své cestě narazíte na řadu klíčových postav, které jsou většinou zcela jasně odlišeny od ostatních a se kterými si můžete moc pěkně popovídat. Geralt má opět k dispozici jeden velký ocelový meč na běžné nepřátele a k tomu jeden menší, stříbrný, určený na magické potvory. Novinkou je, že na začátku souboje Geralt automaticky vybere potřebný meč, takže většinou odpadá nutnost přehazovat ihned na meč druhý. Aby toho nebylo málo, může si ještě do kapes nacpat různé házecí nože, petardy a různé druhy pastí, které umí každý správný zaklínač vyrábět. Souboje jsou opět dynamickou kombinací používání silných, ale pomalých a slabých, ale rychlých útoků, které je třeba prokládat používáním magických znamení a případnými obranými úskoky a postoji. Pohyb postav při soubojích vypadá velmi efektně i ve větších vřavách, kde ale narážíme na jeden z problémů, kterých ve hře není mnoho.

Geralt si může osvojit take magii, znamení. V prvé řadě jsou zde právě znamení. Těch je celá řádka a většinou slouží pro podporu boje, než samotné bojování. Pomocí znamení tak můžete nepřítele omráčit, zapálit nebo obrátit navzájem proti sobě. Proti některým protivníkům je využití znamení zcela zásadní. Dále může Geralt sbírat různé květinky a vytvářet z nich masti a lektvary, které použijete pro léčení, vylepšování svých, nebo pro získání zcela nových schopností.

Úkoly jsou často doplněny o řadu miniher jako je odklízení mrtvol, sledování krvavých stop a stopování nepřátel, nebo unášení nepohodlných osob a pokud se přeci jen začnete nudit, můžete v hospodě vyzvat některého ze štamgastů na souboj v páce, hrát v kostky a účastnit se dalších zábavných aktivit.

Závěrem

Geralt se nám vrátil v plné kráse a ukázal zač je toho loket. Propracovaný příběh, vynikající grafika, ovladatelnost, to jsou všechny prvky, které hru dělají tak namakanou. Hra je take stejná jako knížka. Hra se povedla a všem hráčům ji doporučuji. Určitě se nebudou nudit.

Hodnocení: 90 %