The Last of Us Part II – neskutečné emoce podruhé

Díky Sony ČR jsme měli možnost pustit se do hry před samotným vydáním a s předstihem vám přinést recenzi. Tohle není žádnou novinkou, Sony si silně stojí za svými exkluzivitami a dost často poskytuje své hry novinářům ještě před samotným vydáním, aby si hráči mohli přečíst recenze ještě před vydáním, nebo v den vydání.

Tohle by neudělal žádný vydavatel, kdyby si nebyl stoprocentně jistý, že hra je kvalitní a bude mít kladná hodnocení. Osobně jsem recenzoval a s předstihem si mohl zahrát třeba Days Gone, nebo Marvel's Spider-Man a pokaždé to byl úspěch a jak to dopadlo u The Last of Us Part II?

Studio se srdcem

Než prozradím to nejdůležitější, ještě bych rád pár slov věnoval vývojářskému studiu a předchozímu dílu. Studio Naughty Dog se nejvíce proslavilo sérií Uncharted, která byla hodně spojovaná se slavným Tomb Raider s mužskou postavou, což trošku ubíralo na slávě, ale už zde vývojáři ukázali velký smysl pro detail, kvalitní příběhy, povedený humor a samozřejmě zábavnou hratelnost.

Ale ne každý si pamatuje, že tohle studio stojí také za peckami jako jsou Crash Bandicoot, nebo Jack. Tohle studio zatím neudělalo žádnou přímo vyloženě špatnou hru, a i na dalších pokračováních si vždy dávají hodně záležet, sice někdy čekáme déle na další pokračování, ale to čekání se sakra vyplácí a tohle dokáže jen pár herních studií.

Poslední z nás

Hra The Last of Us, která původně vyšla ještě před koncem životnosti Playstationu 3, ne nadarmo se říká, že na konci cyklu konzolových životů vycházejí ty největší pecky. Podobně jako jiný hit GTA V, tak i The Last of Us vyšel v remasterované verzi na PS4 a prodalo se ho bezmála dvacet milionů kopií v obou verzích dohromady, což je na exkluzivní titul velice hezké číslo.

Srdce všech fanoušků si hra získala kromě parádního audiovizuálního zpracování, brilantních hereckých výkonů, zábavné hratelnosti, také hlavně neskutečným příběhem, atmosférou a přenesení emočního zážitku. Dodnes vzpomínám na příběhové zvraty a závěrečnou kapitolu, což se také vidí u málo her, že do konce nevíte, jak to celé dopadne a pak vás hra nakope emoční dávkou, která ve vás zůstane dlouhá léta.

Část dvě

S hrou The Last of Us Part II, mám jeden velký problém, co se psaní recenze týče. Pro hru je to spíše dobře, jelikož se vše velice špatně popisuje a předává čtenářům skrze psaný text, ono ani to vizuální přenesení v podobě video recenze či streamu, pokud hru nehrajete sami, není úplně ono. Hra má neskutečné kouzlo, které zažijete, pokud se do ní ponoříte se vším všudy. Ideálně klapky na uši, zakempovat před televizi a plně se položit do atmosféry.

Nejraději bych těmito slovy ukončil recenzi, dal pod ní stoprocentní hodnocení a šmitec. Což asi úplně není to, co čtenáři očekávají, proto se pokusím alespoň část toho bez vyzrazení důležitých informací (trošku nadlidský úkon) udělat.

Dvakrát trefa do černého

Pro fanoušky prvního dílu, je druhý díl naprostou nutností a budou si ji užívat, tak jak před lety a možná i o fous lépe, jelikož po herní stránce hra trošku vyrostla a vývojáři vylepšili z každé části něco. Tedy lepší vizuál, lepší hratelnost, lepší stealth, lepší bojové sekvence, více věcí k průzkumu, lepší RPG prvky a lepší craftingový systém. Ale to nejdůležitější, nebo spíše to, co dělá The Last of Us unikátní hrou, zůstává a trošku prohlubuje.

Vývojáři zde pracují na všech detailech a pokud hru opravdu prozkoumáváte a užíváte každý okamžik jste odměněni právě miniaturními detaily světa, které neskutečně prohlubují zážitek a atmosféru. Upřímně nevím, zda jsem si u nějaké hry užíval takové drobnosti, jako u The Last of Us Part II, třeba i obyčejné hraní na kytaru v rukách Joela, nebo hraní koulované na dětském hřišti za Ellie.

Právě vžití s postavami, nedokáže skoro žádná hra tak jako tato. Dříve tohle dokázal snad ještě Bioware ve svém Mass Effectu, Dragon Age a Baldur's Gate (zde pracovalo více nynějších studií), nebo Piranha Bytes s Gothic, ale asi ne až do takové míry, jako to dokáží ti z Naughty Dog. Tohle všechno dokonale podtrhují herecké výkony protagonistů hlavních postav. Ty by mohli závidět i ty největší Hollywoodské trháky.

Po grafické stránce se jedná asi o to nejlepší, co na Playstationu 4 a vůbec na konzolích je. Prostředí je plné detailů a je radost objevovat každé zákoutí, takže mi vůbec nevadilo všude šmejdit po výrobním materiálu a lécích na vylepšování dovedností. Craftovací systém je velice podobný tomu z prvního dílu, jen lehce větší a lepší.

Příběh navazuje na to, co jsme zažili s Joelem a Ellie, akorát o pár let dál, takže z malé Ellie je dospívající puberťák, a i když vztah mezi Ellie a Joelem je pevný jak skála, tak má své úskalí a problémy. Celkové pojetí pokračuje v předání jakéhosi poselství a originality, jelikož nikdy nevíte, jak to dál bude a hra vás bude neustále překvapovat. Více toho prostě prozrazovat nebudu.

Celkově jsem tuto recenzi pojal trošku jinak, než je obvyklé, tak abych nic neprozradil a držel se trošku celého tajemna a neznámého, co nám servírují vývojáři a Sony. Rozhodně ale nebudete zklamaní, když si hru koupíte a celou dobu si ji budete užívat.

Verdikt

The Last of Us Part II je asi nejlepší hrou na současnou generaci konzolí a celá série The Last of Us míří mezi top deset her do naší síně slávy. Hra nabízí neskutečný příběh, parádní grafické zpracování, hezké audio zpracování, chytlavou hratelnost, akční bojové sekvence, craftovací a RPG systémy, které nejsou přehnané a ani odfláknuté, neuvěřitelnou atmosféru, herecké výkony a dokonalý technický stav. Letos na konci roku bude asi těžké vybírat hry roku, jestli se podobně vyšvihnout i další velice očekávané hry.

Po vydání naši recenzi ještě rozšíříme o obrázky z hraní a další informace.

Hodnocení redakce:  100 %