Overpass – závodní hra pro fanoušky těžkého terénu

Co se týče závodních her máme opravdu z čeho vybírat, ale her jako je Overpass příliš není a za poslední léta žádné nové nepřibyly. V recenzované hře na vás čeká terén, ze kterého by i rallye závodníci bledli hrůzou. Sice tento motosport není tak populární, jako třeba zmíněné rallye, nebo okruhové závodění ve speciálech, ale i nezaujatý člověk při pohledu, kam až se dá dostat pomocí buginy či čtyřkolky může žasnout. Proč si tedy tyhle kuriózní kousky nevyzkoušet na vlastní kůži, tedy alespoň virtuálně?

Za touto hrou stojí vcelku neznámé studio Zordix, které je pod záštitou trošku známějšího vydavatele Bigben. O vydání v českých končinách se stará společnost Comgad. Z neznámých studií občas pramení velká překvapení a Overpass pro někoho určitě příjemným překvapením bude, ale pro většinu se bude jednat spíše o lepší průměr, který umí chvilkami velice bavit.

Překonávání překážek

Hned v úvodu hry na vás čeká obsáhlý tutoriál, jenž dokonale vysvětlí základní fungování hry, jak ze stránky ovládání jednotlivých vozidel, tak chování a návod, jak na jednotlivý terén. Rozhodně vám hra neprozradí, jak překonat všechny překážky, které ve hře jsou, ale poradí, jakým způsobem k nim přistupovat.

Na tomhle si vývojáři dali opravdu záležet a rozhodně nestačí jen držet plyn a hledat nejsnazší cestu, ale někdy na pohled obtížnější cesta je ta nejlepší. Překonávat překážky byla opravdu zábava, jen postupem času jsem věděl jak na jakou překážku a po dohrání kariérního režimu už nebyla tolik chuť zkoušet další módy, nebo se předhánět s dalšími hráči, možná kromě rozdělené obrazovky, jelikož na jednom gauči je hned vše jinak zábavné než v online světě.

Kariéra a vozový park

Na čem hra také trošku trpí je obsah, i když se zprvu může zdát, že možností, jak si vylepšovat svoje vozidlo je dost, tak nabídka pouze bugin, nebo čtyřkolek mi přišla malá. Postupné odemykání nových vozidel a dílů pro jednotlivé stroje v průběhu kariéry sice motivuje, ale ovládání čtyřkolek mě tolik neoslovilo, takže jsem zůstal pouze u bugin a po pár závodech jsem si vybral jednu, která mi sedla a již jsem jinou ani nechtěl.

Kariérní mód je rozdělen do zajímavého pavouka, kde je čistě na hráči, jakým způsobem si bude odemykat další úrovně a odměny za splnění. Osobně jsem si našel vozidlo, které jsem chtěl získat a vydal jsem se směrem rovnou pro něj, abych zbytek závodů jezdil pouze v něm a následně si ho pouze vylepšoval. Dobrým prvkem jsou i sponzorské smlouvy, kdy vás za splnění daného úkolu čeká extra odměna.

Vše je pouze o času

Upravovat si můžete i svého jezdce od kombinézy, přes rukavice až po helmu, ale opět výběr je velmi omezený. Hodně mi chybělo soupeření s ostatními závodníky, ať hrajete online, nebo sám proti umělé inteligenci, tak se nikdy nepotkáte se svým soupeřem, nemůžete si škodit, což si myslím že je největší škoda, jelikož by to hře dodalo úplně nový náboj.

V online režimu vidíte pouze ducha protihráče, což vás může několikrát popohnat, nebo naopak můžete trošku zvolnit a neriskovat větší poškození vozidla, ale vyjet na trať alespoň ve dvou zároveň by byla mnohem větší zábava a vytratil by se tím po čase nabíhající pocit stereotypu.

Verdikt

Musím přiznat, že po dohrání kariérního režimu a vyzkoušení dalších režimů mám z hry velice rozporuplné pocity. Prvních pár hodin mě velice bavila, ale časem se překážky opakovaly, i když terén a závodní pole bylo skoro vždy jiné, tak přeci jen byl na hře znát menší obsah a příchod stereotypu. Ale na občasné vyblbnutí v terénu je hra skvělá, a i pocit z překonání těžké trati nabudí k dalšímu zdolávání.

Hodnocení redakce:  70 %