RETRO: The Last Express - Revoluční adventura, na kterou se málem zapomnělo

Jméno herního designera Jordana Mechnera se většině lidí vybaví především ve spojen se sérií plošinovek Prince of Persia. Na svém kontě má však i další tituly, z nichž jednoznačně nejrozsáhlejším a také nejambiciosnějším je adventura The Last Express z roku 1997. Její vývoj se táhl několik let a výrazně přesáhl plánovaný rozpočet, což mělo za následek, že navzdory pozitivním recenzím prošuměla takřka bez povšimnutí a stala se velkým prodejním debaklem. V posledních letech se o ní však pomalu konečně dozvídají také hráči, kterým před lety při svém prvním vydání unikla a to zejména díky umístění na Steam či naportování na mobilní platformy iOS a Android. Jaká je z pohledu dneška a čím je i dnes, jednadvacet let po vydání zcela unikátní? Na to se pokusíme najít odpovědi v další části našeho nepravidelného seriálu Retro.

Technická revoluce

The Last Express dorazil na pulty obchodů rok poté, co spatřila světlo světa první část dnes již pětidílné série Broken Sword. Ačkoli vizuální pojetí a stylizace může napovídat, že se jedná o obdobně laděnou hru, nic není vzdálenější pravdě. The Last Express je sice prezentován jako point and click adventura, v rámci žánru se však jedná o zcela ojedinělý kousek, který nabízí vysoké množství originálních herních mechanismů, jejichž vývoj byl v době vzniku nesmírně komplikovaný a jelikož hra jako taková, co se prodejních čísel týče, vůbec neuspěla, tak nikde jinde jsme se s nimi poté již neměli šanci znovu setkat.

Úvod The Last Express je překvapivě akční.

Už jen první moment, kdy se ujmete ovládání, vám dá tušit, že hrajete hru, jejíž tvůrci se rozhodli nekopírovat to, na co jsou hráči zvyklí z jiných titulů podobného ražení. Na veškeré dění zde nahlížíte pěkně z pohledu vlastních očí a ani později nepřestanete zakopávat o originální game designerská řešení, která byla v devadesátých letech doménou především studií, zabývajících se tvorbou FPS her. Vzpomeňme například produkci studia id Software. Adventury nicméně v devadesátých letech a nakonec i dnes spíše stagnují, a když pomineme přechod z textového zadávání příkazů na pohodlnější ovládání pomocí kurzoru myši, tak žádné větší revoluce jsme se od něj za posledních minimálně pětadvacet let nedočkali.

Živoucí svět

Celá hra se odehrává v prostorách vlaku, což už z principu znamená, že na vás nečeká příliš velký počet lokací. Na druhou stranu to však hráči umožní se s herním prostředím dostatečně sžít, čemuž dopomáhá i jedna z největších novinek, jíž The Last Express disponuje. Tvůrci se rozhodli pokusit se vytvořit iluzi živoucího a fungujícího světa, v čemž jim hodně pomáhá složitý algoritmus, díky kterému se všechny postavy ve vlaku pohybují a plní si svoji denní rutinu – průvodčí obchází jednotlivá kupé, cestující se mezi sebou vybavují a v příslušnou hodinu odcházejí do jídelního vozu na večeři. Ve hře funguje systém času, který zároveň supluje klasické načítání dříve uložených pozic. Pokud se vám tedy některá akce nevydaří dle vašich představ, můžete si jednoduše převinout čas nazpět a dát si repete.

Dabing je jednou z nejsilnějších stránek hry. Titulky jsou bohužel dostupné pouze u rozhovorů, které nejsou vedeny v angličtině.

S časem v této hře zkrátka musíte operovat. Nejednou se například budete máte setkat s některou z postav v příslušnou hodinu na příslušném místě. Pokud se opozdíte, tak na vás čekat nebude a půjde si dále po svém. Stejně tak, když se rozhodnete prozkoumat kupé některé z postav v momentě, kdy je například na obědě, si musíte pospíšit, aby vás nepřistihla při činu. Možností, jak dosáhnout předčasného konce hry, je v The Last Express opravdu mnoho a na jednu z prvních narazíte ani ne v prvních pěti minutách hraní. Toto je však nutná daň za to, že se na poli adventur jedná o poměrně nelineární hru. Často se můžete zcela svobodně rozhodnout, jak aktuální problém vyřešit, je však potřeba počítat také s následky vašich činů. Jeden příklad za všechny: hned v úvodu hry naleznete mrtvolu. Co s ní? Zkusíte jí schovat někde v kupé, nebo jí vyhodíte z okna jedoucího vlaku? Pokud se rozhodnete pro druhou variantu, tak počítejte s tím, že zanedlouho jí někdo nalezne a vlak bude zastaven z důvodu policejního vyšetřování.

Zašli jsme si na malý houslový koncert. Příjemné zpestření dlouhé cesty.

Najít jinou hru, která by hráči nabízela podobnou svobodu, co se rozhodování týče, je i dnes prakticky nemožné. Jistě, všechny ty série od TellTale Games by někdo mohl označit za solidní volbu, v jejich případě jsou však alternativní dějové linky koncipovány tak, že se po pár minutách hraní stejně opět spojí do jedné, univerzální. V The Last Express tomu tak není. Jednou z mála novějších her, které rovněž reagují na počínání hráče a přizpůsobují hratelnost v pozdějších fázích tomu, jak si počínal o několik hodin dříve, může být snad jen Fahrenheit od francouzského studia Quantic Dream.

Detektivka jako řemen

The Last Express je navzdory všem inovativním řešením stále adventura, takže je pochopitelné, že zkrátka musí nabídnout také kvalitní příběh, který hráče připoutá u monitorů. Autorkou scénáře byla Tomi Pierce, která bohužel zemřela v roce 2010 a jejíž památce bylo věnováno filmové zpracování hry Prince of Persia: Sands of Time. Podle původního plánu se příběh měl odehrávat za druhé světové války, což však vydavatel smetl ze stolu s tím, že her, situovaných do tohoto časového období vychází příliš. To bylo v roce 1993, kdy série Call of Duty, která se skutečně zasloužila o boom her s touto tématikou, byla ještě v plenkách. Časové zasazení tedy bylo změněno na rok 1914 a hra samotná začíná den po sarajevském atentátu. Díky tomu však nabízí odzbrojující atmosféru blížícího se válečného konfliktu, kombinovanou s prvky, díky nimž jsou tolik populární knihy od Agathy Christie či romány s Philipem Marlowem.

Vizuální cesta v čase

Jedním z hlavních důvodů, proč se Jordan Mechner rozhodl na vývoji podílet, byla skutečnost, že se autoři rozhodli využít grafický styl Art Nouveau. Předlohou pro všechny postavy, s nimiž se potkáte, pak byli skuteční herci, jejichž pohyby byly zachycovány přes rotoskop. To s sebou pochopitelně přineslo celou řadu komplikací, jelikož každou scénu bylo potřeba nasnímat z několika rozdílných úhlů, aby ji následně bylo možné funkčně zakomponovat do herního prostředí. Připomínáme, že vývoj The Last Express začal již v roce 1994, kdy technologie ještě nebyly ani zdaleka na takové úrovni, jak je tomu dnes, takže ani po nahrání všech potřebných scén neměli autoři vyhráno.

Natáčení jedné z klíčových scén.

Z nasnímaných obrazů se jako použitelné projevily být pouze kontury jednotlivých herců, takže každou scénu bylo potřeba následně ručně vybarvit. I to byl jeden z důvodů, proč se vývoj protáhl až do roku 1997 a jeho nákladnost přesáhla vymezený rozpočet, který se nakonec zastavil na částce šest milionů dolarů, což v případě adventury byla na tu dobu astronomická částka. Objektivně je potřeba uznat, že ani navzdory tomuto faktu nejsou ve finální verzi hry všechny animace stoprocentní a zejména v pozdějších fázích hry je jich stále více řešeno prostým prolnutím jednotlivých políček, které na sebe na první pohled nenavazují.

Velké péče se kromě grafické stránky dočkala od autorů také ta zvuková. Pro hru byl vyvinut speciální zvukový engine a každá z postav byla namluvena rodilým mluvčím, což atmosféru vystřelilo ještě o několik tříd výš. Za zmínku určitě stojí, že všechny hlasy byly nahrány ve studiu Zoetrope Studios, jehož majoritním vlastníkem byl Francis Ford Coppola, režisér takových filmů jako Kmotr či Vyvolávač deště.

Komerční neúspěch

Ačkoli byl The Last Express kritikou přijat velice pozitivně, kýžený finanční úspěch z prodejů se nedostavil. Bylo to způsobeno jednak tím, že krátce před vydáním hry došlo k rozpadu marketingového oddělení a hra se tím pádem nedočkala dostatečné propagace a také tím, že několikrát došlo ke změně distribuční společnosti. Do roku 2000 se podařilo prodat pouze 100 000 kopií. Producent Mark Netter v roce 2008 hru otevřeně označil za komerční neúspěch a zároveň si postěžoval, že necelé dva měsíce po jejím vydání v roce 1997 bylo prakticky nemožné jí kdekoli sehnat. I to bylo jedním z důvodů, proč se nákladný vývoj nezaplatil. Dle Nettera však hra měla všechny předpoklady k tomu, aby se stala prodejním hitem.

Ta samá scéna, jako na obrázku výše…takto ovšem vypadá přímo ve hře ve své finální podobě.

The Last Express byl vyhodnocen jako nejlepší adventura roku 1997 a pravidelně se objevuje také v žebříčcích, pojednávajících o těch nejlepších zástupcích žánru, co kdy vyšly. Dnes, více než dvacet let po vydání, je možné The Last Express bez potíží zakoupit jednak na Steamu, kde je dostupná modernizovaná verze, bez potíží fungující na moderních operačních systémech, ale také ve verzích pro iOS a Android. I kdyby nebyly adventury váš oblíbený žánr, rozhodně vám doporučujeme si jej za pár stovek obstarat. Jedná se o skutečně směšnou cenu a vy budete mít šanci vyzkoušet si jeden z nejopomíjenějších a nejgeniálnějších kusů herní historie.