Mafia: The City of Lost Heaven - Retro recenze

Vítejte u našeho nového cyklu recenzí. V každém díle se budu věnovat jedné herní pecce, kterou hrál snad každý správný pařan. Pokud se najdou mladší ročníky, berte tento cyklus jako povinnou četbu pro hráče a určitě si tyto herní klenoty zahrajte. Můžu vám garantovat, že nebudete litovat. Pokud budete mít zájem o nějaké konkrétní hry, nebojte se a napište do komentářů. My se budeme snažit je rozebrat v nějakém dalším díle. A teď už se podíváme na naši první hru. Není to nic jiného, než největší česká hra, která udělala díru do světa, posunula českou herní scénu o několik žebříčků výš a nedávno se dočkala již třetího dílu. Ano správně, řeč bude o Mafii.

Nabídka, která se neodmítá

Toto slovní spojení se mi vrylo do paměti právě díky Mafii. S takto pojmenovanou úvodní misí se pustíte do příběhu plného násilí, drsných mafiánů, zbraní, Ameriky třicátých let minulého století a jedním taxikářem. Tommy Angelo, hlavní protagonista, skrz kterého prožijete mafiánský příběh jak z filmu. Tommy je obyčejný taxikář, který byl ve špatnou chvíli na špatném místě (nebo naopak?). Právě mu končila směna a chystal se domů, když blízko něj havarovalo jedno auto. Z něj vylezli dva chlápci a rovnou si to namířili k Tommymu. S pomocí přesvědčovacích metod a jedné zbraně přiměli Tommyho ke spolupráci. A tady přicházíte na řadu vy. Váš úkol je jednoduchý, ujet pronásledovatelům. Jakmile se vám to povede, vaši spolujezdci vás nasměrují do jednoho baru. Salieriho baru. Tady Tommy zjistí, že právě pomohl dvěma mafiánům. S nabídkou spolupráce odjíždí domů. Druhý den se Tommyho najednou snaží zabít pár chlapů a jediné, co mu zbývá, je útočiště v podobě Salieriho baru. A tak začíná Tommyho proměna v mafiána. Tohle by stačilo jako nástin příběhu. Těšit se můžete na pořádné drama a jeden z nejlepších herních příběhů.

Tohle není Need For Speed

Co se týče provedení hry, to bylo na absolutní špičce své doby. Modely aut jsou to první, co získá vaši pozornost. Najdete zde kolekci padesátky dobových aut založených na skutečných modelech. Na svou dobu byla auta vykreslena do sebemenšího detailu. Srovnat si to můžete například s auty z, dá se říct, konkurenčního GTA Vice City, které vyšlo tentýž rok, kde zase samozřejmě velkou roli sehrálo celkové komiksové pojetí hry. Tady lze vidět, že Mafia byla brána jako dospělejší hra, která měla být brána vážně, což podtrhovalo i její příběh (tím neříkám, že Vice City byla špatná hra, právě naopak). Samotný jízdní model byl takřka perfektní. U každého auta jste cítili jeho váhu a určitou těžkotonážnost, nestalo se, že by auto zastavilo na místě nebo mělo zrychlení jako dnešní superauta. Co se týká jejich destrukce, tady byla Mafia také daleko před svou konkurencí. Každá promáčklina nebo porucha v motoru byla znát a o to hůře se s daným vozidlem jelo. Taková úroveň jízdního modelu se ale také stala někdy frustrující, například při misích na závodním okruhu (kdo má Mafii za sebou, dá mi určitě za pravdu). Co se týká detailu, určitě potěšily například díry po kulkách během přestřelek, možnost vypnout/zapnout dálková světla nebo využívat blinkry. Auta měla také jednu moderní vychytávku, a sice tempomat. Úžasná pomůcka, jelikož dopravu v Mafii samozřejmě hlídá policie. A opravdu není nic příjemného, když vás během mise navíc začne pronásledovat policie za rychlou jízdu nebo průjezd na červenou. V takovou chvíli máte dvě možnosti. Zastavit a zaplatit pokutu, nebo ujet a doufat, že se jim ztratíte.

Když vás mafiáni omrzí

Celkově město Lost Heaven, inspirované New Yorkem a Chicagem třicátých let, je vykresleno skvěle. Po chodnících chodí lidé, na silnicích potkáte mnoho aut a mimo jiné i tramvaje. Svými rozměry překvapilo nejednoho hráče, ke hře se dodávala i** papírová mapa** města pro lepší orientaci. Avšak mise jsou navržené dost lineárně, takže objevovat celé město v příběhové kampani je téměř nemožné. Od toho autoři do hry přidali další dva mody. Prvním modem je Volná jízda, která se dá brát jako simulátor taxikáře. Celé město máte odemčené, takže se můžete podívat, kam jen budete chtít, avšak nečekají vás žádné mise a jediné, co lze dělat, je práce taxikáře. Po dohrání hry se otevře další mod. Extrémní jízda. Ta už toho nabídne podstatně víc. Základ má ve Volné jízdě, ale je rozšířena o spoustu misí, které jsou svou povahou šílené. Pro představu, jedna z prvních misí je zabít Speedyho Gonzalese. Ten, podle svého jména, běhá rychleji než auta. Nebo v jiné misi pronásledujete létající talíř. Za každou splněnou misi dostanete za odměnu nové vozidlo. Určitě příjemné zpestření od autorů.

Žádný simulátor řidiče

Jak jste se mohli dočíst, Tommy byl hlavně taxikář a velká část hry je věnovaná řízení. To je zvládnuto velmi dobře. Jak ale vypadá zbytek hry? Druhou podstatnou část hry tvoří střelba. V arsenálu máte několik ikonických zbraní z dob americké prohibice. Začnete u baseballové pálky, pak se dostanete ke Coltu 1911 (pro mě osobně nejoblíbenější celé hry), až se postupně dopracujete k legendě všech mafiánských filmů a ikony americké prohibice, Thompsonu 1928 (tzv. Tommygun). A v neposlední řadě se dostanete i ke granátům a oblíbeným Molotovům. Většinu času budete mít u sebe i pomocníky, v drtivé většině případů se bude jednat o Pauleiho a Sama (ano jsou to ti dva ze samotného začátku hry). Ti se vám snaží pomáhat, jak můžou, avšak často se chovají ne zrovna logicky a běhají po oblasti jako splašení. Jsou schopni vám i sem tam skončit přímo před mušku a co je horší, vaše střely je zraňují také. Celkově co se týká zdraví, patří Mafia mezi hry ze staré školy. Takže pokud na tom se zdravím nebudete nejlíp, nečekejte, že vám pomůže se na chvíli schovat za roh a vydýchat to. Žádný autoheal se nekoná. Máte standardní ukazatel zdraví spolu se svými parťáky a jediný způsob, jak si jej doplnit, je pomocí lékárniček, které naleznete v průběhu misí na zdech v budovách. Celé se to komplikuje tím, že v té době ve hrách neexistoval režim krytí, takže jste se museli odkrýt nepříteli, abyste ho mohli zamířit. Naštěstí nepřátelé jsou na tom s AI podobně jako vaši parťáci, takže systém krytí vám tak moc chybět nebude.

Hudba je základ

Jedním z prvků, které výrazně ovlivní to, jak vnímáte celkovou hru, je zvuk. Jelikož se jedná o českou hru, máme k dispozici i český dabing. A ten je jedním slovem perfektní. Podílela se na něm taková jména jako Marek Vašut, Petr Rychlý, Luděk Čtvrtlík nebo Antonín Molčík a Dalimil Klapka. Každý dabér dokázal vdechnout své postavě duši a zvládl svou práci na výbornou. Co se týká hudby, uslyšíte hitovky jako například Chinatown, My Chinatown od The Mills Brothers. Každá městská oblast má svou vlastní píseň a dotváří atmosféru na výbornou. Původní hudbu hry má na svědomí nikdo jiný než Český symfonický orchestr a svou práci odvedl více než dobře.

Souhrn

Mafia: The City of Lost Heaven byla ve své době pokrokovou hrou z českých dílen a uchvátila celý svět. Prožijete v ní příběh jednoho taxikáře, který se dostal mezi mafiány a sám se stal jedním z nich. Ať už se vám líbí filmy typu Kmotr nebo ne, Mafia je určitě hra, kterou by si měl zahrát každý hráč. Hráli jste ji také? Líbila se vám? Podělte se s námi v komentářích pod článkem.

Hodnocení redakce:  85 %

Koupit Mafia: The City of Lost Heaven pro PC na Xzone.cz