Nintendo 3DS: První zařízení s podporou 3D

Na konci března se konečně začal prodávat dlouho očekávaný handheld od Nintenda, první herní zařízení s podporou 3D zobrazení bez použití brýlí. Rozdíly oproti DS jsou znát na první pohled. K výrobě konzole byly použity lepší a masivnější materiály. V základním balení, které je uloženo do vcelku velké krabičky, naleznete konzoli, nabíječku, dokovací stanici, jeden stylus, 2GB SD kartu, manuály, příručky.

Jedná se o otevírací zařízení se dvěma displeji, z nichž jeden je dotykový a druhý podporuje 3D zobrazení. Změny nastaly téměř u všech ovládacích prvků. Dolní část Nintenda 3DS tvoří – klasické ovládací šipky se přesunuly směrem ke spodní části konzole a na původní pozici se nově vyskytuje analogový klobouček. Dále na levé straně konzole nalezneme slot pro SD karty. Přesuneme se do střední části konzole – je zde třípalcový dotykový displej, pod kterým se nachází tři tlačítka pro ovládání základních funkcí – tlačítka select, home a start. Dotykový displej je možné ovládat pomocí teleskopického stylusu, který je ukryt v zadní části konzole. Spodní části – najdeme zde klasická čtyři tlačítka X, Y, A a B umístěná do tvaru kosočtverce a také vypínací tlačítko. Konzole umožňuje také uspání, které udržuje všechna data aktivní a přitom trochu šetří energii. Poslední prvek, který najdeme na pravé straně je posuvník, kterým se aktivuje přístup na wifi sítě.

Ve druhé polovině konzole se nachází hlavní lákadlo 3DS (širokoúhlý displej o úhlopříčce 3.5 palce s 3D efektem). Pro každého hráče je vhodná úroveň nastavení jinde a také se připravte, že pro každou hru budete muset hledat správnou pozici při každém spuštění. Nad displejem se nachází čočka kamery směřovaná na uživatele, kterou je možné využít pro video komunikaci, případně pro snímání vlastní hlavy v některých hrách. Na opačné, tedy vnější, straně se nachází dvojice kamer a senzorů, které jsou schopny snímat vzdálenost, pohyb, obraz a video a to dokonce ve 3D. Problém je, že snímky takto vyfocené, je možné zobrazit jen a pouze na 3DS konzoli.

Zpracování konzole je na velmi slušné úrovni, i když je větší a těžší než DS, stále je možné ho zařadit mezi kapesní zařízení, které je vhodné vzít si na cesty. Použití v terénu kazí omezená výdrž, která je skutečně špatná. Při běžném hraní se zapnutým 3D je třeba adaptér použít už po zhruba třech hodinách, přičemž aktivace wifi tento čas ještě pořádně zkrátí. Pokud vypneme wifi i 3D efekt, dostaneme se zhruba k pěti hodinám, ale v tom případě není potřeba kupovat si zařízení s 3D podporou.

Horní displej, který je určen pro zobrazování 3D, má rozlišení 800*240 bodů a v jednu chvíli zobrazuje dva různé obrazy, pro každé oko jeden v rozlišení 400*240 bodů. Efekt 3D je skutečně viditelný a především v některých aplikacích, na které se podíváme za chvíli, vypadá velmi dobře. Negativem prostorového zobrazení je náročnost na oči. Při prvním hraní bude stačit klidně deset pět minut na to, aby vás oči začaly bolet. Poté, co si trochu zvyknete, nebude problém hrát klidně hodinu v kuse.

Základní softwarem konzole je tvořen jako soustava různých modulů, které se spouští z hlavního menu. Najdeme zde jednoduché programy pro pořizování a upravování fotografií, pro vytváření zvukového záznamu a jeho základní editaci, ale jejich funkce jsou zcela minimalistické a není to hlavní funkčnost, kvůli které si 3DS koupíte. Mnohem zajímavější je hříčka AR Games, která využívá šestici přiložených karet pro vytvoření virtuální reality klidně na vašem stole. Stačí pouze kartu položit na rovnou podložku, zaměřit na ní kamery a na displeji se začnou objevovat neuvěřitelné obrazce, váš stůl se začne otáčet, propadat a dělat mnoho dalších skopičin spojených s jednoduchými hříčkami. Dále můžete nechat z vašeho stolu nechat povstat například všemi známého skákacího panáčka Maria. Nintendo není pro každého člověka. Někdo raději preferuje produkty této firmy a někdo zase od Applu. Osobně preferuji Tento typ „herního“ zařízení do kapsy. Ale je jen na každém člověku co si pořídí.